mýti sě, myju, myje ipf.
k mýti
čím (vodou, „lúhem“) v čem (lázni ap.) mýt se, umývat se, zvl. mytím se zbavovat nečistoty; ot čeho očišťovat se
Sr. umyti sě, zmýti sě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
mýti, myju, -ješ, impftiv., waschen; m. sě mýti sě koupati se, baden. — Jieme, pieme, mygem sě ŠtítMus. 147b; mygeſs mé bez luha Hod. 85a; když to tělo mygyechu Vít. 37b. Tiem sě luhem may Chir. 274b, mayz sobě tiem vínem hlavu t. 274a, vždy sě rád mey v lázni NRada 1636.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².